„Spisovatel Umberto Eco patří k té vzácné odrůdě sečtělých a prozíravých akademiků, kteří zároveň nejsou nikterak nudní. Vlastní velkou osobní knihovnu (čítající na 30 000 svazku) a své návštěvníky řadí do dvou kategorií. Příslušníci první z nich reagují výkřikem: „Bože! Signore professore dottore Eco, jak úžasnou máte knihovnu! Kolik z těch knih jste již přečetl?" Ti druzí - mizivá to menšina - chápou, že osobní knihovna není přívěškem k ukojení ega, nýbrž prostředkem k bádání. Knihy, které jste již četli, mají mnohem menší cenu než ty nepřečtené. Toho, co dosud neznáte, byste tedy ve své knihovně měli mít tolik, kolik vám jen dovolí finanční prostředky, hypoteční úrokové míry a momentálně trochu těsný trh s nemovitostmi." Nassim Nicholas Taleb - Čierna labuť, český preklad Jan Hořínek
A čím viac toho viete a čím toho máte viac prečítaného, tým rýchlejšie bude rásť aj vaša zbierka neprečítaných kníh. Nassim Taleb nazval túto knižnicu neprečítaného antiknižnicou. V tomto má naozaj pravdu, moja antiknižnica rastie stále závratnejším tempom - čím viac som toho prečítala, tým rýchlejšie sa rozširuje zoznam kníh, ktoré by som si prečítať chcela. Hodnota neprečítaných kníh je naozaj dosť podceňovaná (keď ku mne niekto príde, tiež sa ma väčšinou pýta: „To už si všetko toto prečítala?!" Teda tým sa nechcem porovnávať s Ecom, hm.).
Tým neprečítaným sa naozaj málokedy chválime - Nassim Taleb to prirovnáva k tomu, že rovnako nechodíme po svete so svojimi antiživotopismi po tom, čo sme neštudovali a aký jazyk nevieme. Nechápať zmysel nepoznaného, teda aj neprečítaného, patrí k základným ľudským predsudkom. Ja osobne si vždy vychutnávam ten pocit, keď dočítam nejakú knihu, a idem si vyberať, čo budem čítať ďalšie, z desiatok tých ešte neprečítaných, ktoré na mňa čakajú. Akurát môj byt už začína byť tak trochu tesný.