Stieranie jasných hraníc

Autor: Ivana Krekáňová | 5.3.2014 o 20:34 | (upravené 5.3.2014 o 21:08) Karma článku: 4,82 | Prečítané:  477x

Mladí majú často jasne vyhranený názor na obrovské množstvo vecí a sú pripravení za svoje pravdy stáť aj na barikádach. Nie že by to bola vždy zlá vec, len časom a pribúdajúcimi rokmi sa tie kriticky ostré hrany akosi strácajú a množstvo šedého v strede rastie na úkor toho prvotného čierneho na jednej strane a bieleho na tej druhej.

Ak by som zostala vo svete každodenných banálnych starostí, pred časom by som pohŕdavo dvíhala obočie nad mamami, ktoré vidieť s kočíkom v nákupných centrách. Povýšene by som poznamenávala, že je to už skutočne na pováženie, v akej dobe to žijeme, keď maličké deti vystavujeme nezdravému vzduchu klimatizácií a umelých svetiel namiesto toho, aby sme si s nimi vychutnávali voňavý vzduch lesa. Teraz ich neodsudzujem, pretože viem, že sú mamy a mamy. Teraz už chápem, aké výhodné je mať nákupné centrum pod nosom, kde môžem vybaviť poštu a návštevu banky, kúpiť slnečnicu pre sýkorky a potraviny na zajtrajší obed, a to všetko za hodinku. A že mám zo sebou malé dieťa? Keď toto rýchlo vybavím takmer na jednom mieste, namiesto toho, aby som kvôli tomu strávila pol dňa behaním po meste, môžem s ním ísť von a venovať sa mu. Teraz už viem, že nie všetky mamy, ktoré vidím v nákupnom centre s deťmi, sú odsúdeniahodné fifleny, ktoré nič iné so svojou ratolesťou nerobia.

Ak by som prešla do sveta tých historicky dôležitejších vecí, akými sa v našej časti sveta často zaoberáme, pred časom by som mala jasný odmietavý postoj voči každému, kto bol čo i len krátko "s nimi", kto spolupracoval s ŠtB, kto neformálne informoval, kto bol v takom svetle z dnešného pohľadu úbohý udavač. Teraz nie som pripravená odsúdiť tak rýchlo, pretože sa dokážem, samozrejme len do istej miery, na to pozrieť aj z iného uhla. Predstavte si, že ste vtedy mali dvadsať, a mohli ste si vybrať buď spoluprácu a štúdium či prácu, alebo nespoluprácu a život vo vnútornom exile, v akejsi ulite z okolitej šedi. Anna Funder vo svojej knihe Stasiland píše v rozhovore s jedným bývalým príslušníkom Stasi: "I have given a lot of thought to why people would want to join. In a society riven into "us" and "them", an ambitious young person might well want to be one of the group in the know, one of the unmolested. If there was never going to be an end to your country, and you could never leave, why wouldn´t you opt for a peaceful life and a satysfying carreer?"

Pre nás je jednoduché postaviť sa rezolútne na tú správnu stranu, ale oni vtedy nevedeli, kedy a či vôbec to niekedy skončí. Tak rýchlo a jasne dokážeme odsúdiť Kunderu za udanie, Grassa za to, že bol členom SS, a sme si istí správnosťou nášho morálneho imperatívu. To hlbšie zváženie, na ktoré treba istú dávku vypestovanej empatie, pekne vystihuje aj táto časť rozhovoru T. Snydera a T. Judta (z knihy Thinking the Twentieth Century, česky vyšlo ako Intelektuál ve dvacátém století, uverejnené na 1vetou.sme.sk):

Snyder: V současné východní Evropě - například v Polsku - je nápadná přítomnost generace mladých pravicově smýšlejících mužů a žen, kteří na komunismus nemají žádnou vzpomínku a necítí sebemenší sympatie ani ke komunistické ideji, ani k pohnutkám, které mohly lidi do strany přilákat. Obvykle to jsou nadšení zastánci lustrací, povinné kontroly minulých aktivit současných držitelů vlivných pozic. Podle mne to samozřejmě je jen jistá netaktnost k dřivě narozeným. Právě pro své ambice a pro svou touhu odklidit předchozí generace z cesty by zrovna lidé tohoto druhu za komunizmu kolaborovali.

Judt: Existujú dva druhy konformismu. Prvním je banální konformismus, pramenící ze sobeckého zájmu anebo z nedostatku prozíravosti: toto je konformismus pozdního komunismu. Druhým typem je konformismus Kunderových tanečníků, věřících komunistů ze čtyřicátých a padesátých let: kruh lidí, kteří vidí jen jeden druhému do obličeje a ke světu se obracejí zády, přitom ale věří, že vidí všechno.
Inteligentní autoři jako Pavel Kohout a Milan Kundera jsou strženi k víře a důvěře v obecnejší kolektivní narativ, v jejímž rámci je jejich vlastní autonomie i autonomie druhých lidí jen podružná. Tento konformismus je hrozivější - už třeba proto, že je mnohem méně schopen nahlédnout potenciální rozsah vlastních zločinů. Zvláštní samozřejmě je, že z vnějšího hlediska - hlediska vnějšícho pozorovatele - je subtilní konformismus tančícího intelektuála v kruhu mnohem atraktivnější než sobecká volba vystrašeného poddaného.

Snyder: To je na Kunderovi právě pozoruhodné: jeho romanopisecká poctivost, pokud jde o přitažlivost stalinismu. Chování, které nám dnes připadá odpudivé a na které se on sám ohlíží s odporem, zachycuje v jeho svůdnosti. Zjištení z roku 2008, že prý byl Kundera v mládí policejním informátorem, mi připadá jako naprosté nepochopení. Pokud byl věřícím komunistou, a tak to bylo, pak pro něj nahlášení případných pochybností bylo etickou povinností a neni sebemenší důvod, proč by nás to mělo šokovat. Z našeho překvapení jen vysvítá naše vlastní nepochopení. Po půlstoletí jsme si obrázek doby zjednodušili tak, až se nám zdá, že každý oponent komunismu musel být celý život vzorový liberál. (...) Pokud tu dobu a tyto oblasti máme pochopit a pokud chceme porozumět, čím byl komunismus právě pro lidi jako Kundera lákavý, musíme rozšířit schopnosti své empatie.

via: 1vetou.sme.sk, FEB 11, 2014

Tým vôbec nechcem relativizovať zlo či dobro, a už vôbec nie hranice medzi nimi, len to, že veľmi zriedka sa stáva, že dostatočne poznáme všetky okolnosti na to, aby sme dokázali súdiť a odsúdiť. Často je pravda to, že čím sme mladší, tým menej empatie (a skúseností, znalostí, perspektívy) máme. A hoci starší vek nerovná sa automaticky múdrejšia myseľ, hranice sú preň často nejasnejšie než pre ten mladý a jasne vyhranený. Kedysi som mala svoj názor, ktorý som samozrejme považovala za ten správny, na veľa značne rôznorodých vecí od vojny v Iraku po Greenpeace. Dnes som oveľa pripravenejšia priznať, že na mnoho vecí názor jednoducho nemám, ako napríklad na konflikt v Sýrii, pretože nemám o danej veci dosť informácií, na základe ktorých by som dokázala robiť aspoň do istej miery podložené názory.

---

Dva zaujímavé články v tejto súvislosti:

Tom Nichols - The Death of Expertise

Daniel R. Hawes - When Ignorance Begets Confidence: The Classic Dunning-Kruger

 

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Odhalila kauzu slovenského predsedníctva. Odkiaľ prišla Zuzana Hlávková?

Gymnázium, ktoré navštevovala momentálne najznámejšia slovenská whistleblowerka, jej plánuje vyjadriť verejnú podporu.

DOMOV

Voliči chcú odchod Kaliňáka a Fica z Bonaparte. Smer bude padať ďalej

V Prešove bude Smer v najhoršej kondícii.


Už ste čítali?